… Ona tam pláče a lká a tenkým vydává hlasem slova, jež samým bolem se mění ve tklivý nápěv, tak jako pohřební píseň si labuť zmírajíc zpívá…
Co-kdyby-jednou-náhodou…
Původně to byl jen status na facebooku, ale komičnost celé té situace je tak krásná, takže aby se to neztratilo, tak jedna poznámka i sem ;)
Člověk potřebuje ocelářské tabulky… vytáhne tabulky s honosným názvem „Ocelové konstrukce – Tabulky“ koukne do nich a zjistí, že jsou tam uvedeny trubky do maximálního DN 1016 mm, kdežto on potřebuje DN 1300… nevadí, začne lovit na internetu, ale ten neposkytuje dostatečné informace… pak ho osvítí myšlenka, že když se před 6 lety nastěhoval do jednoho pokoje se Smasherem nalezl jakési strojnické tabulky (po předchozím obyvateli pokoje), které chtěl vyhodit (asi už 5x nebo 10x a nevyhodil je) a syslí je tu „co-kdyby-nahodou-někdy-byly-třeba“… hledá tabulky… najde tabulky… zjišťuje, že je to nejsou tabulky, ale nějaká pitomá „Strojnická příručka – matematika, mechanizace atd. díly 1,2,5,6″ (ani to není komplet!)… zde se diagram za doprovodu několika vybraných slov, vrací do bodu jedna… není na tom světě krásně? ;)))
Tak si tak říkám, proč jsem je znova uklidila do knihovny, ale znáte to co-kdyby-někdy-jednou-náhodou-byly-třeba…
Zn. jsme líní a nenároční…
… ke štěstí nám totiž stačí gauč. Je to přibližně půl roku, co si moje kolegyně Míša vzala dovolenou (asi první po roce a půl) a čtrnáct dní o ní nikdo nevěděl. Popravdě od té doby se chovala trošku podivně a ani né za měsíc jsme dostali příležitost zjistit proč. Důvodem, který jsem mohla na vlastní oči spatřit ještě o několik týdnů později, byla dvě chrtidla – Sofie a Sonic. Dvě úžasná stvoření, která se z počátku tvářila, že jsem „cosi“ co sice ve svém okolí přetrpí, ale rozhodně z toho nadšení nejsou..
Nebylo se jim co divit, vytrpěli si své… Zvláště Sonic… Naštěstí svůj názor změnili. Celý příspěvek
Little happiness…
Někdy k velké radosti stačí malá věc, třeba jako hrníček s podšálkem… fotky jsou sice z loňského jara, ale byla by škoda se o ně nepodělit…
