Follow Me

Close

[Praha]

Dávám si ranní kávu u řídícího, o stěnu je opřená červená krosna. Je potřetí na výletě, poprvé spolu překročíme hranice. Plácám nesmyly, neustále kontroluji hodinky. V tramvaji úspěšně fackuji spolucestující připevněnou karimatkou. M. mi nabízel jeho nafukovačku. Je menší, tj. skladnější. Dávalo by to smysl. Odmítla jsem. Nějak zdůvodnit koupi té mojí musím. Poprvé od poslední rodinné dovolené (cca 12 let zpět), jsem sebrala odvahu a vycestovala někam… a sama. Prosťáček bez jazykových znalostí. Dobře. Na „Guten Tag!“ si vzpomínám. Snad to bude stačit. Kontrola jízdního dokladu (1100,- tam i zpět, pohoda), uložení zavazadel, nástup, neskrývaná radost, že jsem věnovala výběru místa více než 5 minut… On the road. Cítím je jako největší Queen.

[Berlin – ZOB]

První co mě v Berlíně uvítá, je podivnej smrad. Smrad je pro Berlín typickej, všechno tu tak nějak smrdí. Moje spásná duše se zasekla v práci. Musím počkat. Po 40 minutách ve  větru a 100 milionech pokusů o připojení na free wifi, co evidentně není zas až tak free, mě zima zažene do bistra přímo u autobusáku. Chci bejt v Praze a objednat si kafe. Jsem v Berlíně a už deset minut si připravuju větu, kterou do nás vtloukala němčinářka. „Eine tasse kaffee bitte.“ Vzmůžu se leda tak na zopakování „Hallo!“ a prstem ukážu do lístku. Doufám, že jsem se trefila. Hlavou mi lítají samé expresivní výrazy. Vrchní se tváří shovívavě. Vzhledem k situaci není kafe tak špatný jak bych čekala. Záchrana se blíží. Super. Takže se možná i najím.

[Berlin]

Zastávky U-Bahnu snad páchnou o něco víc. Každá jinak. Doprava je v pohodě, o víkendu můžeme společně jezdit na kámošovu permici. Good job, Berlin. Praho! Popřemejšlej o tom. První večer taková normálka, Signal festival, Braniborská brána, Hauptbahnhof, courání Berlín sem a Berlín tam. Před setměním Památník Berlínské zdi. Chvíli tu mlčky bloumáme. Pak se rozhodneme vyklouznout z deprese, kterou místo nabízí. Jdeme si dát večeři a taky pivo. Únava. Ráno zjišťuji, že z památníku jsme viděli jen malou část. Zklamání. Dnes je, bohužel nebo bohudík, na pořadu Museumsinsel. Ištařina brána*, egyptské sbírky, Nefertiti* a spousta jiných artefaktů, co mi nic neříkají… sakra ta egyptská sbírka je moc. Chci tu zůstat přes noc a nebo radši ne, některá místa Neues Museum působí dost děsivě. Z interiérů jsem nadšená, je znát citlivá rekonstrukce budovy. Pro budovy se sloupořadím a velkými prostory mám slabost. A ty sklepy! Hezky vyzděný, člověk vidí každou cihlu. A taky pár sarkofágů. Mířím raději do vyšších pater. U sbírky z doby bronzové se snažím uplatnit své nově nabyté poznatky z forenzní antropologie. Marně. Nevadí, ještě pořád můžu dělat to co dělám. Odcházíme z muzea s posledním zvoněním. Můžeme se zase courat sem a tam. Berliner Dom. Potsdamer Platz. Alexanderplatz (nejlepší kebab ever!).  Holocaust-Mahnmal. A taky pivo a ještě jedno.

[Berlin – epilog]

Neděle ráno. Brunch. Prosecco? Ano! Pomerančový džus… tuna jídla. Zabalit a U-Bahn směr ZOB. Jsem téměř švorc, ale to nevadí. Na kafe mi ještě zbylo.

*Must see