Ráno se probouzíme ještě za tmy, ale v přiděleném pokoji jako poslední. Balíme věci a jdeme na kávu. Vyzvedáváme si obědový balíček, chvíli přemýšlíme o tom, proč paní z recepce říkala, že nám nechá ráno bokem pečivo, a když nic kloudného nevymyslíme, vyrážíme na cestu. Já o trošku dřív, abych měla náskok. Funím do kopce, k snídani máme výšlap na nejvyšší místo trailu. Po pár desítkách metrů mě předbíhá kanadský pár a nedlouho na to i V. Pomalu vzlínám, hezky krůček po krůčku, plíce vzdorují. Do mapy se snažím nekoukat, že to dneska bude náročný, vím i bez ní. Na co se naopak snažím koukat, je jezero Illa, které se pod mnou rozprostírá. V. poctivě čeká, tak aby mě měl na dohled. Stačí u toho vypálit minimálně dvě cigára. Je to jako taková ohraná groteska. Já dosupím k místu, kde čeká on; tváří se pobaveně.
Home coronallacs 2 posts
Andorra – Den 2. Andorra la Vella – Refugi de l’Illa
Ráno vstáváme, dobalujeme poslední nezbytnosti, včetně pár plechovek piva pro strýčka příhodu, a vyrážíme na cestu. Hned vedle hotelu, však zastavujeme v příjemně vyhlížejícím pekařství/kavárně a dáváme si na posilněnou kávu a croissant. Energie se bude hodit. Všichni sice tvrdí, že první úsek je nejlehčím úsekem celého treku, ale i tak nastoupáme na první z chat cirka 1450 výškových metrů. Po snídani pokračujeme uličkou podél vody. Zjišťujeme, že turistická kancelář, která je výchozím i konečným bodem trasy, má ještě zavřeno, a tak čekáme a procházíme si okolí. Zastavujeme u starého kamenného mostu (Pont d’Engordany) z 18. stolení, který je zajímavý tím, že je asymetrický. Hned vedle je spousta obrovských vodovodních kohoutků a barevného potrubí. Jedná se o dílo Javiera Balmasedy – Voda a forma, které odkazuje mimo jiné na lázeňskou kulturu Escaldes-Engordany a Andorry.