Ráno se probouzíme ještě za tmy, ale v přiděleném pokoji jako poslední. Balíme věci a jdeme na kávu. Vyzvedáváme si obědový balíček, chvíli přemýšlíme o tom, proč paní z recepce říkala, že nám nechá ráno bokem pečivo, a když nic kloudného nevymyslíme, vyrážíme na cestu. Já o trošku dřív, abych měla náskok. Funím do kopce, k snídani máme výšlap na nejvyšší místo trailu. Po pár desítkách metrů mě předbíhá kanadský pár a nedlouho na to i V. Pomalu vzlínám, hezky krůček po krůčku, plíce vzdorují. Do mapy se snažím nekoukat, že to dneska bude náročný, vím i bez ní. Na co se naopak snažím koukat, je jezero Illa, které se pod mnou rozprostírá. V. poctivě čeká, tak aby mě měl na dohled. Stačí u toho vypálit minimálně dvě cigára. Je to jako taková ohraná groteska. Já dosupím k místu, kde čeká on; tváří se pobaveně.
Home <a href="https://www.baruscha.net/category/travel/">Travel</a> <i class="fa fa-angle-right" aria-hidden="true"></i> Andorra 4 posts
Andorra – Den 2. Andorra la Vella – Refugi de l’Illa
Ráno vstáváme, dobalujeme poslední nezbytnosti, včetně pár plechovek piva pro strýčka příhodu, a vyrážíme na cestu. Hned vedle hotelu, však zastavujeme v příjemně vyhlížejícím pekařství/kavárně a dáváme si na posilněnou kávu a croissant. Energie se bude hodit. Všichni sice tvrdí, že první úsek je nejlehčím úsekem celého treku, ale i tak nastoupáme na první z chat cirka 1450 výškových metrů. Po snídani pokračujeme uličkou podél vody. Zjišťujeme, že turistická kancelář, která je výchozím i konečným bodem trasy, má ještě zavřeno, a tak čekáme a procházíme si okolí. Zastavujeme u starého kamenného mostu (Pont d’Engordany) z 18. stolení, který je zajímavý tím, že je asymetrický. Hned vedle je spousta obrovských vodovodních kohoutků a barevného potrubí. Jedná se o dílo Javiera Balmasedy – Voda a forma, které odkazuje mimo jiné na lázeňskou kulturu Escaldes-Engordany a Andorry.
Andorra – Den 1. Přílet
Ráno se s V. scházíme u mě před barákem a vyrážíme směr metro a Letiště Václava Havla. Před odbavením zavazadel vyndáváme obsahy batohů, přehazujeme věci a balíme vše do jednoho. Následně svůj batoh obaluji pláštěnkou a pořádně stahuji. Na tenhle trick, co jsem vymyslela už při cestě na Mallorcu jsem pyšná, žádné potupné balení do potravinové fólie a přitom žádné vlající popruhy. Sice při posledním výletu utrpěla drobnou dírku, ale není to nic, co by nespravil kousek ductapy. Odevzdáváme tedy kompatní balíček a jsme propuštěni. Odlétáme z Terminálu 2, kde se na V. lounge key snažíme nacpat do ČS Lounge, ale bohužel je plno. Kupujeme tedy pivo, sedáme na lavičku. Do odletu ještě nějaký čas zbývá, kecáme.
Andorra – přípravy
Neprozřetelně se na začátku srpna ptám V. zda by se mnou nechtěl jít na trek do Andorry. Intuice mi napovídá, že jemu moje věčné zastavování a remcání vadit nebude. Já si totiž jím, kdy chci, zastavuju, kdy chci, a nehledím na denní dobu, což málo kdo snese. Za 14 dní mi píše, že by na ten trek šel. Říkám, tak třeba v červnu příští rok? On ne… teď v září. Chvíli mu to zkouším vymluvit, ale nakonec mě přesvědčí. Kupuju tedy letenky a doufám, že stihnu do té doby něco málo natrénovat. Moje fyzička v současnosti nepatří k těm nejlepším.
Jako největší problém se ukazuje najít možný termín. Trail Coronallacs, který vede kolem hranic Andorry, je možné jít přibližně do konce září. Potom už je na části trailu možno očekávat sníh a teploty už také nebývají nejvyšší. Kromě toho už nemusí být dostupné ubytování na horských chatách. Po krátkých dohadech se shodneme na odletu 3. září.