Ráno se s V. scházíme u mě před barákem a vyrážíme směr metro a Letiště Václava Havla. Před odbavením zavazadel vyndáváme obsahy batohů, přehazujeme věci a balíme vše do jednoho. Následně svůj batoh obaluji pláštěnkou a pořádně stahuji. Na tenhle trick, co jsem vymyslela už při cestě na Mallorcu jsem pyšná, žádné potupné balení do potravinové fólie a přitom žádné vlající popruhy. Sice při posledním výletu utrpěla drobnou dírku, ale není to nic, co by nespravil kousek ductapy. Odevzdáváme tedy kompatní balíček a jsme propuštěni. Odlétáme z Terminálu 2, kde se na V. lounge key snažíme nacpat do ČS Lounge, ale bohužel je plno. Kupujeme tedy pivo, sedáme na lavičku. Do odletu ještě nějaký čas zbývá, kecáme. Stále nemůžu uvěřit, že se to děje a jedu na svůj vysněný trek. Při cestě na gate procházíme duty free shopem… zasvědcuji V. do svého rituálu, kupuji ve free shopu dvě miniaturky tvrdého. Bez panáku se prostě neodlétá. Načež zjišťujeme, že bychom sebou měli mrsknout jinak neodletíme. Last call… naloďujeme se do letadla, najdeme svá místa. Po vzletu otvíráme panáky… většinou trvám na tom, že se musí vypít při čekání na gatu, ale teď na to nebyl prostor. Hendrick’s Gin chutná. Kochám se výhledy z okýnka, s V. se dohadujeme, zda hora se sněhovou čepičkou je Matterhorn nebo ne, celkově je nálada dobrá. Za nějakých 2 a půl hodiny dosedáme na letišti v Barceloně, vyzvedáváme zavazadlo, kupujeme plechovky San Miguella a jdeme hledat naše nástupiště. To se nám po nějaké době podaří a tak už na místě určení čekáme, než budeme moct nastoupit. Když ten slavný okamžik nastane, s pobavením zjišťujeme, že jsme v autobuse úplně sami. Je nám trošku žinantní v prázdném autobuse lupnout plechovku, ale vhodně situovaným zakašláním to úspěšně maskujeme. Na dalším terminálu nabíráme ještě nějaké pasažéry a vyrážíme směr Andorra. Čekají nás 3 hodiny cesty. Navrhuji ukrátit si čas slovním fotbalem. Vydrží nám to skoro celé dvě hodiny. Dochází i na obligátní topinambur!
Vystupujeme na hlavním autobusovém nádraží a okamžitě nás okouzlí majestátně tyčící se hory. Hledám kudy se dostaneme na hotel, na to že jsem bookovala co možná nejlevnější ubytování, se mi podařilo trefit dobrou lokaci, od nádraží je to sice asi 15-20 minut cesty, ale na nástupní bod trasy (rozuměj do turistické kanceláře) je to kousek. Ubytujeme se a vyrazíme do víru velkoměsta se najíst a pořídit pár drobností. Magnetku pro A. a mě nějakou miniaturu deodorantu, vyměkla jsem, ale aspoň pro ten pocit, však mě každý den čeká sprcha. Stavíme se na burger a pivo, jdeme zpátky na hotel, dobalujeme batohy a kolem desáté uleháme ke spánku.
