Andorra – přípravy

Neprozřetelně se na začátku srpna ptám V. zda by se mnou nechtěl jít na trek do Andorry. Intuice mi napovídá, že jemu moje věčné zastavování a remcání vadit nebude. Já si totiž jím, kdy chci, zastavuju, kdy chci, a nehledím na denní dobu, což málo kdo snese. Za 14 dní mi píše, že by na ten trek šel. Říkám, tak třeba v červnu příští rok? On ne… teď v září. Chvíli mu to zkouším vymluvit, ale nakonec mě přesvědčí. Kupuju tedy letenky a doufám, že stihnu do té doby něco málo natrénovat. Moje fyzička v současnosti nepatří k těm nejlepším.

Jako největší problém se ukazuje najít možný termín. Trail Coronallacs, který vede kolem hranic Andorry, je možné jít přibližně do konce září. Potom už je na části trailu možno očekávat sníh a teploty už také nebývají nejvyšší. Kromě toho už nemusí být dostupné ubytování na horských chatách. Po krátkých dohadech se shodneme na odletu 3. září.

Continue reading

Coffees of London I.

Na slepém konci Barrett’s street se ukrývá opravdový kávový klenot. Do uličky, která je souběžná s Oxford street se dostanete buď odbočením do nedaleké James street a nebo přes uličku (připomínající více než co jiného vchod do Příčné ulice), která se nachází mezi budovami s obchody Intimissimi a H&M. Kavárnička je maličká, ve stroze zařízeném, světlém interiéru najdete asi 4 nízké stolky a podlouhlý bar. V létě, resp. za teplejších měsíců, je venku ještě jeden větší stůl s lavicemi, u kterého se dá posedět o něco pohodlněji. Za svoji 1.80 Ł dostanete opravdu kvalitní espresso s hustou cremou a příjemně nakyslou chutí. Při mé poslední návštěvě v únoru mi dokonce obsluha udělala espresso znovu, protože nebyla spokojená s tím co napoprvé vytvořila. Vyzkoušené mám dvě pobočky Workshop Coffee, tuto a tu na Mortimer street a byť se jedná o stejný podnik, káva z Oxford street byla o mnoho lepší.

Continue reading

Irsko – Den 1.

Když jsme se Niki rozhodovaly, zda na koncert Eda Sheerana zavítáme do Berlína nebo do Dublinu, vyhrál to, s ohledem na dostupnost Berlín. Záhy na to jsme se ale domluvily, že se přece o Dublin nemůžeme ochudit a uděláme si tam výlet na pár dní. Napsala jsem tedy bývalé kolegyni, se kterou jsme se do doby našeho příjezdu znaly jen přes e-mail a která mi několikrát nabídla, že…

Continue reading

Sněžka I.

[Praha] V záchvatu nějakého šílenství navrhuji, že se v rámci rodinné dovolené vyškrábeme na Sněžku. Nápad je kvitován souhlasem. Dovolená teprve začíná a venku, po několika týdnech tropického sucha, začíná pořádně lejt. O několik hodin později začínám doufat, že tato myšlenka zůstala jen v mé hlavě. Následující den ráno, jsem otázkou „Tak kdy pojedeme na tu Sněžku?“, ujištěna  o opaku. Nepřesvědčivě se kroutím…

Continue reading

Berlin III.

[Praha] Den před odjezdem se snažím zabalit. Věci skládám do tašky dost flegmaticky. Jako by mi vůbec nedocházelo, že zítra odjíždím. Další den cestou na nádraží kupuji za poslední stravenku kebab. Zbylou pětikorunu nechávám chlapci za pultem jako dýško. Při pohledu do peněženky mi bleskne hlavou, že je to zase katastrofa, ale ne taková jako posledně. Kebab se bude hodit. Doplazím…

Continue reading

Berlin

[Praha] Dávám si ranní kávu u řídícího, o stěnu je opřená červená krosna. Je potřetí na výletě, poprvé spolu překročíme hranice. Plácám nesmyly, neustále kontroluji hodinky. V tramvaji úspěšně fackuji spolucestující připevněnou karimatkou. M. mi nabízel jeho nafukovačku. Je menší, tj. skladnější. Dávalo by to smysl. Odmítla jsem. Nějak zdůvodnit koupi té mojí musím. Poprvé od poslední rodinné dovolené (cca…

Continue reading