Když jsme se Niki rozhodovaly, zda na koncert Eda Sheerana zavítáme do Berlína nebo do Dublinu, vyhrál to, s ohledem na dostupnost Berlín. Záhy na to jsme se ale domluvily, že se přece o Dublin nemůžeme ochudit a uděláme si tam výlet na pár dní. Napsala jsem tedy bývalé kolegyni, se kterou jsme se do doby našeho příjezdu znaly jen přes e-mail a která mi několikrát nabídla, že pokud budu v Irsku, přebývám u ní, zda nabídka stále platí. Když jsem obdržela kladnou odpověď, zbývalo už jenom zařídit letenky. Po půl roce čekání jsme se tak kolem druhé hodiny odpolední ocitly na ruzyňském letišti. Po povinných fotkách na sociální sítě, procházíme odbavením a kolem 4 hodiny odpoledne společně s dalšími cestujícími opouštíme naší krásnou republiku.
V Dublinu dosedáme s půl hodinovým zpožděním po třech hodinách, jen díky časovému posunu nám displeje telefonů místo sedmi večer hlásí přívětivějších 18.00. Dle instrukcí od S. si máme vzít z letiště autobus a dojet na smluvenou zastávku, jenže díky zpoždění letu to máme dost na knap abychom to stihly. Lístky máme totiž na konkrétní spoj a tak lehce propadáme panice. Zastávku však nacházíme záhy. Za necelých 45 minut se konečně shledávám s S. tváří v tvář. Její italská vřelost ostře kontrastuje s pošmourným irským večerem. Nasedáme do jejího žlutého auta a ona nás odveze k sobě domů. Tam na nás čeká pravá domácí italská pizza a také zbytek rodiny. V dobré náladě u pizzy a francouzského plechovkového piva konverzujeme do půlnoci, pak se s Niki, obě unavené, odebíráme do postele. Na zítra máme naplánovaný ranní výlet na Sandycove a do parku Killiney Hill. Odpoledne pokud to vyjde, se chceme protlačit davy a podívat se na Book of Kells.