Ráno vstáváme, dobalujeme poslední nezbytnosti, včetně pár plechovek piva pro strýčka příhodu, a vyrážíme na cestu. Hned vedle hotelu, však zastavujeme v příjemně vyhlížejícím pekařství/kavárně a dáváme si na posilněnou kávu a croissant. Energie se bude hodit. Všichni sice tvrdí, že první úsek je nejlehčím úsekem celého treku, ale i tak nastoupáme na první z chat cirka 1450 výškových metrů. Po snídani pokračujeme uličkou podél vody. Zjišťujeme, že turistická kancelář, která je výchozím i konečným bodem trasy, má ještě zavřeno, a tak čekáme a procházíme si okolí. Zastavujeme u starého kamenného mostu (Pont d’Engordany) z 18. stolení, který je zajímavý tím, že je asymetrický. Hned vedle je spousta obrovských vodovodních kohoutků a barevného potrubí. Jedná se o dílo Javiera Balmasedy – Voda a forma, které odkazuje mimo jiné na lázeňskou kulturu Escaldes-Engordany a Andorry.
Následně docházíme do turistické kanceláře a registrujeme se a pokud cestou do pasu treku nasbíráme všechna čtyři razítka z horských chat, dostaneme drobný dárek a certifikát. Na dokončení celého trailu máme 8 dní. Ptám se, zda zde budou v pondělí 8. září. Dozvídáme se, že je jeden ze tří nejdůležitějších andorských státních svátků a bude zavřeno. Pán však obratem dodává, že pokud mu pošleme fotku pasu trailu s razítky, pošlou nám certifikát a dárek poštou. Kupuji ještě nějaké pohledy a známky. Děláme společné foto , které posíláme do společného chatu s kamarády. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat, prý „To je přesně to foto is missing…“. Podpora blízkých je prostě důležitá, nicméně dočkáme se i přání šťastné cesty. Nahazujeme batohy na záda a vyrážíme.
Cesta nás vede mezi domečky do příkrejšího kopce, chvíli jdeme po silnici, míjíme čerpací stanici a pak už se dostáváme na dlážděnou pěšinu. Začínám být za V. dost pozadu, vytahuji turistické hole, doufaje, že si cestu trošku usnadním. Z výrazu jeho tváře vyčítám, že rozhodně nečekal, že jsem na tom tááák špatně. Jako správný gentleman čeká, ale je znát, že nadšenej není. Funím do kopce jako lokomotiva, zanedlouho mě předbíhá nějaký dědula, který se se mnou snaží pouštět do konverzace. Dozvídám se, že jde stejnou trasou co my a potkáme se na chatě. Já o tom po prvních dvou kilometrech začínám dost pochybovat, a to ještě 11 km zbývá. Cesta stále stoupá, ale sklon se zmírňuje. Děláme zastávky; já hodně fotím a maskuju tím svůj náběh na infarkt. Přímo na cestě potkáváme koníka. Jsem okouzlená, ale mám respekt. Čekám, až přejde. Asi po třech kilometrech dojde na první plechovku piva. Počasí nám přeje a nad hlavami se nám rozprostírá azurová obloha.
Trasa cesty nás vede kolem osady Ramio (s tradičními kamennými stavbami zvanými bordes) v údolí Madriu-Perafita-Claror, zapsaném na seznam světového dědictví UNESCO. Za ohradou se pasou oslíci. Vidíme tu i několik stanů. Cedule hlásá dostupné WC, a proto zjišťujeme, jestli zde není možnost občerstvení, ale nedaří se nám nic nalézt, a tak pokračujeme dál. Jdeme podél řeky, kocháme se výhledy a u Refugi de Fontverd si dáváme pauzu na občerstvení v podobě kyselých žížalek. Tato horská chatka je bez obsluhy a je celoročně dostupná. Zastavujeme na občerstvení v podobě kyselých žížalek, ale rychle se sbíráme, na místo přichází parta teenagerů a my raději pokračujeme dál. Za sebou má něco kolem šesti kilometrů a tří hodin chůze. Delší pauzu dáváme až o kilometr dál u Farga del Madiru, pozůstatků železné kovárny. V. si dává pivo, já vytahuji místní specialitu Aquarius – minerálku, která v sobě má rovnou i elektrolity a je to láska na první napití.
Pokračujeme dál po poměrně mírné cestě údolím řeky, začínáme nastupovat další výškové metry. V. mi po chvilce mizí z dohledu. Proplétám se mezi stádem volně pasoucích se krav, sice jsem holka z vesnice, ale z krav mám obrovský respekt, zvlášť když některé u sebe mají tele. Trasa je teď značená bílým a červeným pruhem, to znamená, že kopírujeme trasu nějakého GRka. Ráz krajiny se pomalu proměňuje a s výškovými metry přibývají i závratné výhledy. Občas zůstávám stát s otevřenou pusou. Kontroluju polohu v mapách, na chatu mi zbývají asi dva kilometry. Procházím kolem stáda koní a několika jezírek. Majestátně tyčící se Pyreneje na pozadí mě ohromují. Za pár desítek metrů mě čeká překvapení. V. došel na chatu o hodně dřív než já a tak trochu se tam nudil, takže se ubytoval, hodil batoh na pokoj a šel mi naproti. Nabízí mi, že mi vezme bágl… ze začátku trvám na tom, že si to vyžeru až do dna, ale pak přece jen pohodlnost zvítězí. V. nasazuje tempo, já se ploužím za ním. Najednou se výhled do krajny otevře a já vidím cíl dnešní cesty. Hurááá.
Dojdu na chatu, vyřizuji nezbytnou administrativu a odhazuji batoh na palandu ve společném pokoji. Kupujeme si plechovku piva a na terase se kocháme výhledem. Cítím vděčnost, že takovou nádheru můžu vidět. V sedm večer nás čeká večeře. Vesmír vyslyšel V. přání a jsou boloňské rigatony. U stolu sedíme s dvojicí angličanů, kteří se rozhodli jít Coronallacs v opačném směru a týpkem, který má na starosti péči o dobytek. Dokonce nám ukazuje notýsek kde má zapsané všechny krávy a koně, včetně pošlých kusů a nově narozených hříbat a telat. Po večeři si dáme s V. partičku prší a když je volno i sprchu. Ta je tu na příděl, každý z ubytovaných má nárok jen na jeden žeton. Zanedlouho na to uleháme ke spánku, jsem více než unavená.
Praktické informace
Refugi de l’illa
- oficiální stránky ubytování – https://www.refugidelilla.ad/
Ubytování je dostupné v letní sezóně od prvního víkendu v červnu do 1. listopadu, v zimní sezóně pak od 1. prosince do 1. května.
- cena ubytování za jednu noc je 22 € (ceny vztaženy k roku 2025)
- stravování (volitelné) – snídaně 14,5 €, večeře 25,5 €, dále je možné zakoupit balíček s obědem (piknik) za 15 € – zájem o stravu a dietní omezení je třeba hlásit minimálně 48 hodin předem
- na chatě je k dispozici wi-fi připojení prostřednictvím satelitního připojení
- za poplatek 1 € je možno využít sprchu s teplou vodou (limit 2 min)
- je zde prostor pro přípravu vlastního občerstvení a možnost zapůjčení lůžkovin (za poplatek)
Souhrn trasy
| Délka | Stoupání | Klesání | Čas náš / mapy.com |
| 15,41 km | 1450 m | 60 m | 7:28 h / 5:56 h |
pozn. údaje o délce a převýšení jsou převzaty z měření aktivity Garmin.
Trasa vyznačená v mapách – https://mapy.com/s/dedapesola